Fotografický objektiv - ten pravý pohled na svět

Fotograf se na svět dívá skrz objektiv, který častěji členové příslušného cechu nazývají sklo, aby poněkud zbagatelizovali jeho kruciální význam pro tvorbu. Tím popírá zhusta zakořeněnou domněnku, že k tomuto účelu slouží hledáček fotopřístroje nebo snad dokonce umělcovo oko. Těžko si můžeme představit výstižnější označení. V jazyce anglickém znamená „objective“ mimo jiné cíl, což nevtíravě naznačuje, že objektiv aparátu je pravidelně na nějaký cíl namířen. Objektivní je způsob, jakým skupiny našich čoček kreslí na snímače a filmy, objektově orientovaný pohled vysílá fotograf směrem k okolí. Objektiv, naše vymazlené sklíčko, je křemičitým oknem tvůrce do vnějšího světa, rámem obrazu jeho fantazie. Skla se dají rozdělit do osmi základních skupin podle objektivních hledisek. A přiznejme si rovnou, že podle jiných hledisek nemá smysl objektivy rozdělovat.

Podle konstrukce je dělíme na:

• skla, která někdo zkonstruoval,
• skla, která se zkonstruovala pravděpodobně sama.

Podle použití na:

• skla použitelná,
• skla nepoužitelná.

Podle ohniskové vzdálenosti na:

• skla, která nám překážejí zřídka,
• skla, která překážejí neustále.

Podle muzejní hodnoty na:

• skla, která má smysl tahat do muzea,
• skla, s nimiž tam je zbytečné chodit.

Podle ceny na:

• skla partnerská,
• skla rozvodová.

Podle způsobu nasazení v terénu na:

• skla jednoruční,
• skla dvouruční.

Podle způsobu zpracování na:

• skla, jež vás k nákupu zpracují sama,
• skla, k jejichž pořízení vás zpracuje prodavač.

Někdo neznalý by mohl namítnout, že takové rozdělení nestačí, můžeme si proto zkusit sestavit profil skla podle objektivních hledisek. Vezměte běžný super teleobjektiv Sigma 300-800 mm F5.6, který patří mezi skla rozvodová, která někdo zkonstruoval, k jeho pořízení vás zpracuje prodavač, patří mezi skla dvouruční, použitelná, překážející neustále, s nimiž je zbytečné chodit do muzea. A teď upřímně – nestačí to?

Vybíráme objektiv

Výběr objektivu při nákupu nebo práci považuje lecjaký fotograf za ošemetnou, nadobyčejnou, často až niternou záležitost. Ukážeme si, že nejde zdaleka o nic tak složitého.

Průměrný fotograf typologie „kreativec“ (viz typologie fotografů) pracující na platformě kinofilm, jehož programový záběr je široký, potřebuje ke své práci z pevných skel jeden ultraširokoúhlý „tilt“ objektiv na architekturu, jeden shiftový teleobjektiv na produkty, záklaďák, krátký a dlouhý makroobjektiv, portrétní sklo, cirkulární a diagonální rybí oko, z proměnlivých ohnisek pak základní zoom, na něj navazující teleobjektiv, na něj navazující delší teleobjektiv a na něj navazující super teleobjektiv. Dále se neobejde bez dvou až tří telekonvertorů a sady mezikroužků, přibližně dvou desítek filtrů, step-up a step-down redukčních kroužků různých průměrů, pouzder na objektivy, leštítek, politur, jelenic, štětečků a dalších nezbytností. Jak si ukážeme, jednotlivá skla je možné zastoupit, jejich funkci vhodnými postupy kombinovat, nepotřebné konstrukční výstřelky nahradit kreativním přístupem.

Boříme mýty o objektivech

Kypovací a shiftová řešení nahradíme snadno zrcátkem z nedaleké tržnice, do něhož zachytíme snímaný objekt, sklíčko potřebným způsobem nakloníme, srovnáme svislice a můžeme exponovat.  Rozbitým zrcadlem je možné také zvýšit hloubku ostrosti záběru. Stačí na scénu hodit pár střepů. Teleobjektivy žádný slušný fotograf neužívá, neboť nemůže-li si prohlédnou zachycovanou scénu dostatečně zblízka, nemá vůbec smysl, aby se o snímek pokoušel. Je to, jako by k fotografii nepatřil. Portrétní skla patří k mýtům fotografie první poloviny dvacátého století, užívají je pouze fotografičtí snobové a hlupáci, již si neumějí poradit, poněvadž každý kinofilmový elév, kterému ještě teče ustalovač po bradě ví, že obličej je možné fotit jakýmkoliv sklem.

Makro a oči ryb

Krátký a dlouhý makroobjektiv nepotřebujeme, pokud se nebojíme kousavého a bodavého hmyzu, za kterým se statečně honíme po loukách. Koník, který nepostojí a svévolně opustí připravovaný záběr za fotografii beztak nestojí, stačí si hezky v Makru vybrat v oddělení foto úplně normální záklaďák a máme také dobrý makro-objektiv.

Rybí oko pohodlně oželíme, neboť každým základním objektivem je možné oční bulvu kteréhokoliv strunatce zachytit perfektně, nehledě na fakt, že ruče poslouží i při fotografování savčího, lidského, ptačího i vraního čtyřlistého oka, také oka na fusekli a mastného polévkového oka, je tedy mnohem univerzálnější než oko rybí.

Transfokátory

Zoomy je dobré vyřadit rovnou, přemýšlení nad nastavením ohniskové vzdálenosti potlačuje vnitřní náboj snímku dedikovaný umělcem, nehledě na jejich spornou kvalitu kresby, jeden nikdy neví, jestli mu z pečlivě koncipovaného záběru železničních kolejí v ranní mlze nevyjde housenková dráha na matějské pouti. Je nabíledni, že nepotřebujeme-li zbytečné objektivy, nepotřebujeme k nim ani nadpočetné, k poškrábání přehnaně náchylné filtry, konvertory a nepraktické, stále se někde pletoucí mezikroužky. Filtr bez objektivu na aparát nasadíme jen s vypětím všech sil, které můžeme výhodně investovat do focení, mezikroužek, ten pošetilý kousek trubičky bez jediné čočky je tak výsměšným popřením všeho, nač bývá fotograf hrdý, že jej použije jen hlupák a normální jedinec jej ignoruje. Jedinou správnou volbou je tedy objektiv základní a sáhneme-li po něm, nikdy se nemůžeme zmýlit, natož aby se nám prababička kolegy fotografa posmívala, jakouže hnidu to nosíme na svém těle.

Objektivní zhodnocení záklaďáku

Pro kontrolu našeho výběru si můžeme záklaďák otestovat podle objektivních hledisek. Patří mezi skla použitelná, která někdo zkonstruoval, překážející jen zřídka, má smysl jej tahat do muzea, jedná se o sklo partnerské, jednoruční a ten typ, který vás k nákupu zpracuje sám. Je tedy vidět, že základní sklíčko je onen pravý kousek pro každého.

Podle objektivních hledisek by měl mít každý fotograf objektivy dva, proto je třeba vybrat ještě jeden. Zde již můžeme popustit uzdu své fantazii, neboť vše důležité, jak víme, za nás vykreslí záklaďák. Ano, ta myšlenka se nabízí vlastně sama, není třeba složitých konstrukcí, dedukcí a kdovíjakých tabulek. Druhý objektiv si každý chytrý fotograf pořídí jako doplněk perfektního základního objektivu. Nejlepším doplňkem záklaďáku je pro svou univerzální použitelnost druhý záklaďák, alespoň si nebudeme muset zvykat na jinou hmotnost, velikost, ostřící kroužek chodící na druhou stranu, průměr, na který nemáme žádné filtry a jiné povrchní hlouposti. Záklaďák a ještě jeden záklaďák na pult, protáhneme kartu čtečkou a můžeme na pivo.

Dobré světlo

Nejnovější fotografie